VÝSTAVY
V rámci našeho kina pravidelně pořádáme výstavy.
Virtuální prohlídku výstavních prostor v Městském kině naleznete zde. Nákres prostoru zde.
Které z výstav u nás už proběhly a na jaké se aktuálně můžete těšit?
Pravidelné Výstavy v rámci Česko-brazilských dní
KNIHA PIŠKANDERDULÁ
v prodeji v pokladně Městského kina Nový Bor – od 25.4.2026
Loutkářské legendy v novoborském kině
„Piškanderdulá“ propojí výjimečné osobnosti české i evropské scény
Městské kino v Novém Boru se v sobotu 25. dubna stane dějištěm mimořádného kulturního večera s názvem Piškanderdulá, který propojí fotografii, divadlo, film i hudbu. Akce se koná symbolicky v den 90. narozenin významné české loutkoherečky a držitelky Ceny Thálie za celoživotní mistrovství Věry Říčařové a je zároveň součástí letošních oslav 100 let kina a divadla v Novém Boru.
Vrcholným momentem večera bude vernisáž výstavy fotografií Jindřicha Štreita, jednoho z nejvýraznějších představitelů české i evropské dokumentární fotografie. Ve své nové tvorbě se vůbec poprvé obrací k „neživým“ bytostem, loutkám. Přistupuje k nim však s empatií a respektem, jakoby šlo o člověka.
„Když jsem se setkal s loutkami Františka Vítka, měl jsem pocit, že mají vlastní osudy. Nejsou to věci. Jsou to bytosti, které v sobě nesou lidské příběhy,“ říká Jindřich Štreit k projektu, jenž vznikl z osobního přátelství i dlouhodobého obdivu k tvorbě této autorské dvojice.
Na fotografiích zachycuje loutky z představení Piškanderdulá, jejichž autorem je řezbář a loutkář František Vítek, dlouholetý tvůrčí partner Věry Říčařové. Představení Piškanderdulá patří k vrcholům českého moderního loutkového divadla. Svou poetikou se vrací ke kořenům divadla a dává loutkám bytostný výraz.
„Nápis jsme zahlédli na zdi kostela, napsaný dětskou rukou. Uchvátil nás a pojmenovali jsme tak naše představení,“ přibližuje Věra Říčařová původ názvu. Piškanderdulá se tak stává symbolem toho, co zůstává slovům nedostupné.
Autorská dvojice Říčařová–Vítek patří k nejvýraznějším osobnostem českého moderního loutkového divadla. Jejich tvorba představuje jedinečné propojení výtvarného umění, řezbářství, scénografie a herectví a dlouhodobě překračuje hranice tradičního divadelního jazyka.
Součástí večera bude také slavnostní křest knihy Piškanderdulá, vydané Kulturou Nový Bor, s.r.o. ve spolupráci s Městem Nový Bor. Publikace propojuje fotografie Jindřicha Štreita s výtvarnými pracemi Františka Vítka a kresbami Věry Říčařové a vytváří tak svébytný umělecký dialog napříč obory.
Odborný kontext večera nabídne významný historik a teoretik umění Jaromír Zemina, který o tvorbě Věry Říčařové říká:
„Věra citlivě rozehrává pohyby loutek a sama hraje – jak znamenitá je to herečka, umělkyně nepatrných pohybů, gest a proměn tváře na první pohled japonsky nehybné, jak subtilní, graciézní a noblesní je její hra s loutkou i na loutku.“
Událost má i mezinárodní přesah, do Nového Boru přijedou hosté z Německa a Švýcarska, což potvrzuje význam a inspirativní sílu této autorské dvojice v evropském kontextu.
Večerem bude prostupovat hudba dvou výrazných osobností české hudební scény: multiinstrumentalisty Jiřího Stivína a kytarového virtuóza Štěpána Raka. Jejich společné vystoupení nabídne jedinečné hudební setkání na pomezí improvizace a autorské tvorby.
Večer Piškanderdulá tak připomene nejen významné jubileum novoborské kulturní scény, ale především osobnosti, které zásadním způsobem ovlivnily podobu českého loutkového divadla i fotografického umění a jejichž odkaz přesahuje hranice České republiky.
KNIHA KRAJINY SNŮ A FANTAZIE
v prodeji v pokladně Městského kina Nový Bor
Krajiny snů a fantazie jsou obrazovou poctou akademickému malíři Vladimíru Kopeckému, který v roce 2025 oslavil své 94. narozeniny výstavou v Městském kině v Novém Boru. Kniha vznikla u příležitosti této výjimečné události a zachycuje jedinečné setkání malby, fotografie a skla.
Vznik výstavy i publikace je úzce spojen s osobním setkáním a přátelstvím profesorů Štreita a Kopeckého. Jak vzpomíná Jindřich Štreit, impulzem se pro něj stalo získání ceny Kantuta, kterou mu udělil festival Neznámá země za celoživotní přínos k poznávání a sbližování kultur. Skleněnou plastiku, vytvořila výtvarnice a bývalá studentka prof. Vladimíra Kopeckého Jana Voldřichová. Z této chvíle se postupně zrodila myšlenka společného projektu, který propojil Vladimíra Kopeckého, jeho bývalou studentku Janu Voldřichovou a malíře Romana Hudziece. V Novém Boru, symbolickém centru českého sklářství, kde profesor Kopecký studoval, se tak setkávají různé generace, přístupy i výrazové polohy, které spojuje hluboký respekt k řemeslu, imaginaci a svobodě tvorby.
Na čtrnácti velkoformátových malbách se představuje Kopeckého nezaměnitelný rukopis – expresivní práce s barvou, světlem a gestem, spontánnost, odvaha i hravost. Publikace zahrnuje také autorovy nejnovější obrazy z posledního období, které potvrzují jeho neutuchající tvůrčí energii a chuť experimentovat.
Výraznou součástí knihy je soubor 16 dokumentárních fotografií Jindřicha Štreita, autora publikace a zároveň kurátora výstavy Krajiny snů a fantazie. Fotografický cyklus nabízí intimní pohled na Vladimíra Kopeckého v jeho domácím i pracovním prostředí a zachycuje umělce jako vnímavého pozorovatele světa, který si i ve vysokém věku uchovává vnitřní svobodu a radost z tvorby.
Publikaci doplňuje tvorba sklářky a malířky Jany Voldřichové, jejíž meditativní skleněné objekty a plastiky vytvářejí jemný dialog s malbou. Do výtvarného kontextu vstupuje také malíř Roman Hudziec, jehož temně laděné obrazy vyvažují barevnou eruptivnost Kopeckého děl.
Krajiny snů a fantazie jsou svědectvím o propojení skla, barvy a fotografie a o tvořivosti jako celoživotním postoji.
2026
VÝSTAVNÍ CYKLUS 2026 / 100 LET KINA NOVÝ BOR
Obrazy – Fotografie – Grafika – Filmové plakáty
Rok 2026, kdy Městské kino v Novém Boru oslaví své sté výročí, bude věnován nejen filmovým projekcím, ale i výstavám. Výstavní cyklus v kině představí šest výrazných osobností českého výtvarného umění, jejichž tvorba se pohybuje na pomezí obrazu, fotografie, grafiky a filmové estetiky.
1. leden – 8. dubna 2026 : Vladimír Kopecký, Jindřich Štreit, Jana Voldřichová obrazy, fotografie, objekty
25.dubna – 31. července: Jindřich Štreit: fotografie loutek Piškanderdulá – Františka Vítka a Věry Říčařové (vernisáž 25.4. v 17h)
srpen – září: Alena Kučerová – grafiky
říjen – listopad: Olga Vyleťalová: filmové plakáty (ke 100 let kina)
prosinec 2026 – leden 2027 – Břetislav Ditrych: fotografie
2025
leden – duben: Věra Říčařová – kresby, František Vítek – grafiky
květen – červen: Janette de la Colette: obrazy
červen – srpen: Pavlína Novotná: fotografie – Vůně Vietnamu
září – říjen: Petr Hejcman – fotografie
listopad – prosinec: Vladimír Kopecký, Jindřich Štreit, Jana Voldřichová
obrazy, fotografie, objekty
2024
leden – únor: Miroslav Huptych – J. A. Komenský – digitální grafiky
březen – duben: Jaroslava Novotná – fotografie: Hostinehosti
květen – srpen: Jan Paul – Z nicoty do světla / obrazy
září – říjen 2024 Věra Říčařová – kresby, František Vítek – grafiky
listopad – prosinec: Miroslav Perný – fotografie (vernisáž 31.10. v 18h)
6. listopadu od 11:00: Fragmenty světla – Iberoamerické sklo (fotografie – v rámci IGS)
17. listopadu – 31.prosince 2024: Jindřich Štreit: Sladká Francie
2023
leden – květen: Jan Naš: plastiky, šperky, objekty – Andělské vznášení Jana Naše
duben 2023 – březen 2024: Jiří Bárta – fotografie: Melanconia
březen – duben: Josef Bosák – fotografie: Kus arménské duše
červenec – srpen: Josef Jirásek – fotografie: Island – Krajina proměn
září – říjen: František Dvořák – obrazy, kresby
listopad – prosinec: Miroslav Huptych: J. A. Komenský
2022
leden – únor: Roman Vondrouš: fotografie
únor- březen: Gil Conti: objekty
duben – květen: Jindřich Štreit: Ukrajinci v Čechách
červen – září: Věra Mičková – tapisérie: Dalimilova kronika
srpen – září: David Macháček – Fotografické básně
říjen – prosinec: Marta Kerimidu: obrazy, objekty: Dialogy
2021
leden – květen Jindřich Štreit: Ze tmy ke světlu
květen – říjen – Inge Kosková: kresby
listopad – fotografie – Jiří Haidl: příroda, Josef Jirásek: sklářské řemeslo
prosinec 2021 – únor 2022 – Roman Vondrouš: fotografie
Foto Výstavy 2025
Vladimír Kopecký – Jindřich Štreit – Jana Voldřichová – Roman Hudziec
Foto Výstavy 2024
JINDŘICH ŠTREIT – SLADKÁ FRANCIE (fotografie z oblasti Haut-de France)
vernisáž výstavy v kinosále 17. 11. v 17h Městské kino Nový Bor
koncert: 17h – La Boujeau /swing, jazz, chanson Olomouc, v 18h zahájení vernisáže výstavy fotografií Jindřicha Štreita v kinosále, v 19:30 koncert ve foyer: Áda Škarda band, 20:00 – francouzský film: Láska na druhý pohled. Výstava: Aniche-Nový Bor (55. výročí spolupráce)
MIROSLAV PERNÝ – FOTOGRAFIE (Fotografiky)
vernisáž výstavy 31. 10. v 18h Městské kino Nový Bor
koncert kapely: STIERANKA TRIO (Juraj Stieranka – housle, Jakub Tököly – piano, Lubomír Gašpar – kontrabas)
Od počátku klade důraz na obsah fotografie a na její výtvarnou stránku. Nikdy se nezabýval příliš technikou, nikdy pro něj nebyly nejdůležitější parametry fotoaparátů, pokud mu umožňovaly provádět s fotografií to, co chtěl.
Fotografie je velmi široký obor. Existuje mnoho žánrů, kde může každý uplatnit své schopnosti, názory, životní postoje. Proto se rovněž zabývá různými žánry. V minulosti hodně architekturou, někdy i krajinou, ale i modifikovanou rodinnou fotografií, také divadelní fotografií a fotografií z koncertů vážné a i veselé hudby. Architektura rodného města je pokladem a zdrojem budoucích podnětů, portréty zatím nedostižnou, ale lákavou metou.
Největším hybatelem vpřed je ale fotografie, o které se nedá (a nemá) říct, co to na ní vlastně vidíme. Zkrátka fotografie, která nezobrazuje nic konkrétního, nic, o čem by se dalo jednoduše říct, že je to krásné. Z chaosu okolního světa jsou abstrahovány výjevy, které zdánlivě nedávají smysl. Každá fotografie by měla obsahovat určité tajemství. Tajemství, o kterém neví ani sám autor. Tajemství, které je určeno pro diváka, aby je objevil. Ing. Miroslav Perný
VĚRA ŘÍČAŘOVÁ – kresby, FRANTIŠEK VÍTEK – grafiky
září – říjen 2024
Věra Říčařová (* 25. dubna 1935 Praha) je česká výtvarnice a loutkoherečka, manželka Františka Vítka. V letech 1959–1981 působila ve Východočeském loutkovém divadle (Hradec Králové). František Vítek a Věra Říčařová jsou spoluautory loutkohry Piškanderdulá s podtitulem Josefe!
Spolu se svým mužem je laureátkou Ceny Thálie 2016 za celoživotní loutkářské mistrovství.
Novoborská výstava představuje především figurální kresby Věry Říčařové.
Autorka na své kresby používá školní sešity. „Pokreslila jich už stovky. Ze shluku linek se rodí výjevy z jejího fantaskního světa, který se každou další kresbou víc a víc rozevírá. Neplatí tu žádné zákony, hierarchie, ani měřítka. V jistým způsobem naivistických, ale zároveň suverénních kresbách se prolíná svět zjitřených lidských tváři, roztodivných figur vystupujících jedna z druhé, svět cirkusu, akrobatů i kostlivců. Jiné nás zavedou do míst, kde jsou zvířata lidem rovnocennými bytostmi. Svět zvířat se prolíná se světem lidí. Kresba je lehká, barvy často jakoby zpětně stírané, struktura papíru drásaná. Mnohdy je stránka prorytá až na tu další, na které je schován další plán. Jeden list se prolíná s druhým, jsme svědky zastřeného pokračování příběhu. Někdy autorka při kresbě vychází z tvarů nahodilých skvrn nebo pracuje formou jakési dadaistické hry s linkou, tečkou, barevnou plochou, jindy nastupuje podvědomí v souvislosti s poslouchaným textem. Vzniká tak stínohra asociací oscilujících mezi snem, ilustrací slyšeného, útržků vzpomínek na doby minulé i záchvěvy divadelních prožitků. Jednou je stránka poseta gejzírem barev a zaplněna po okraj, podruhé si výtvarnice vystačí s jedním či dvěma odstíny šedi a malou kresbou někde v rohu stránky. Celé sešity pak působí dojmem originálních deníkových záznamů, které v kresbě intuitivně odráží období či náladu, v níž vznikla.“ ((O)hlasy žen v české kultuře).
Věra Říčařová Vítková mezi lety 1951 a 1955 vystudovala Střední průmyslovou keramickou školu v Bechyni a v roce 1959 loutkářskou katedru DAMU v Praze. Ve stejném roce dostala nabídku angažmá v týmu nově založeného Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové (později DRAK), kde se potkali s Františkem Vítkem.
František Vítek (* 14. září 1929 Brno) je český řezbář, loutkář a loutkoherec, manžel Věry Říčařové.
František Vítek (*1929) v roce 1948 získal v Brně výuční list řezbářský od mistra Jaroslava Vaňka, roku 1951 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odkud ale po jednom semestru odešel. V roce 1958 nastoupil do Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, kde se společně s Věrou podílel na řadě místně i mezinárodně úspěšných inscenací.
V roce 1981 bylo vedení divadla DRAK donuceno oba propustit a Vítkovi se od té doby protloukali jako umělci na volné noze. V době normalizace spolupracovali s divadlem Theater am Faden ve Stuttgartu. Po roce 1990 podnikli několik úspěšných zahraničních turné, například do Stockholmu, Antverp, Utrechtu, New Yorku, Tokia a Jokohamy. Slavným a posledním výstupem jejich práce se v posledních 40 letech stalo neustále se proměňující představení Piškanderdulá, podtitul Josefe!
Rozhovor pro Český rozhlas z novoborské výstavy si můžete poslechnout zde: Výstava grafik loutkářů Věry Říčařové a Františka Vítka | Liberec (rozhlas.cz)
fotogalerie z výstav
květen – červen 2024
JAN PAUL – Z NICOTY DO SVĚTLA
V Novém Boru představil významný solitér českého umění Jan Paul výběr obrazů z posledních let. V kině vystavuje obrazy figurální, v divadle pak rozměrnější plátna „abstraktní“. Obsahem jeho obrazů je vyjádření existenciálního napětí mezi bytím a nebytím, střet fyzického a duchovního s možností transcendence. Paul vnímá v pomíjivosti hmoty ono podstatné sdělení, nadčasové světlo, které není jen stopou barvy na plátně, ale duchovní energií vyzařující z malby. Pro Jana Paula je konečnost člověka jen branou k hlubšímu poznání a naplnění poselství evangelií.
Jan Paul, / 1956 Příbram / akad. malíř, výtvarný kritik a publicista
V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. V letech 1979 – 1985 studoval na AVU v Praze v atelieru A. Paderlíka. Maloval, vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka. Od roku 2004 maluje prsty bez použití štětců. Kromě výtvarné tvorby (malba, grafika, sochařství, fotografie) se věnuje kurátorství výstav, výtvarné publicistice a kritice (RR, Kontexty, internet a tisk), psaní básní, hudebních textů a prózy (Deník pošetilého milence; 2006, O štěstí v umírání; 2011, Mrkací panenka, 2020). Zabývá se hudbou – zpěv, kytara, foukací harmonika. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.