VÝSTAVY

V rámci našeho kina pravidelně pořádáme řadu výstav. Virtuální prohlídku výstavních prostor v Městském kině naleznete zde. Které z výstav u nás už proběhly a na jaké se aktuálně můžete těšit?


JINDŘICH ŠTREIT – SLADKÁ FRANCIE (fotografie z oblasti Haut-de France)
vernisáž výstavy v kinosále 17. 11. v 17h Městské kino Nový Bor
koncert: 17h – La Boujeau /swing, jazz, chanson Olomouc, v 18h zahájení vernisáže výstavy fotografií Jindřicha Štreita v kinosále, v 19:30 koncert ve foyer: Áda Škarda band, 20:00 – francouzský film: Láska na druhý pohled. Výstava: Aniche-Nový Bor (55. výročí spolupráce)

MIROSLAV PERNÝ – FOTOGRAFIE (Fotografiky)
vernisáž výstavy 31. 10. v 18h Městské kino Nový Bor
koncert kapely: STIERANKA TRIO (Juraj Stieranka – housle, Jakub Tököly – piano, Lubomír Gašpar – kontrabas)

Od počátku klade důraz na obsah fotografie a na její výtvarnou stránku. Nikdy se nezabýval příliš technikou, nikdy pro něj nebyly nejdůležitější parametry fotoaparátů, pokud mu umožňovaly provádět s fotografií to, co chtěl.

Fotografie je velmi široký obor. Existuje mnoho žánrů, kde může každý uplatnit své schopnosti, názory, životní postoje. Proto se rovněž zabývá různými žánry. V minulosti hodně architekturou, někdy i krajinou, ale i modifikovanou rodinnou fotografií, také divadelní fotografií a fotografií z koncertů vážné a i veselé hudby. Architektura rodného města je pokladem a zdrojem budoucích podnětů, portréty zatím nedostižnou, ale lákavou metou.

Největším hybatelem vpřed je ale fotografie, o které se nedá (a nemá) říct, co to na ní vlastně vidíme. Zkrátka fotografie, která nezobrazuje nic konkrétního, nic, o čem by se dalo jednoduše říct, že je to krásné. Z chaosu okolního světa jsou abstrahovány výjevy, které zdánlivě nedávají smysl. Každá fotografie by měla obsahovat určité tajemství. Tajemství, o kterém neví ani sám autor. Tajemství, které je určeno pro diváka, aby je objevil. Ing. Miroslav Perný






VĚRA ŘÍČAŘOVÁ – kresby, FRANTIŠEK VÍTEK – grafiky
září – říjen 2024

Věra Říčařová (* 25. dubna 1935 Praha) je česká výtvarnice a loutkoherečka, manželka Františka Vítka. V letech 1959–1981 působila ve Východočeském loutkovém divadle (Hradec Králové). František Vítek a Věra Říčařová jsou spoluautory loutkohry Piškanderdulá s podtitulem Josefe!
Spolu se svým mužem je laureátkou Ceny Thálie 2016 za celoživotní loutkářské mistrovství.

Novoborská výstava představuje především figurální kresby Věry Říčařové.

Autorka na své kresby používá školní sešity. „Pokreslila jich už stovky. Ze shluku linek se rodí výjevy z jejího fantaskního světa, který se každou další kresbou víc a víc rozevírá. Neplatí tu žádné zákony, hierarchie, ani měřítka. V jistým způsobem naivistických, ale zároveň suverénních kresbách se prolíná svět zjitřených lidských tváři, roztodivných figur vystupujících jedna z druhé, svět cirkusu, akrobatů i kostlivců. Jiné nás zavedou do míst, kde jsou zvířata lidem rovnocennými bytostmi. Svět zvířat se prolíná se světem lidí. Kresba je lehká, barvy často jakoby zpětně stírané, struktura papíru drásaná. Mnohdy je stránka prorytá až na tu další, na které je schován další plán. Jeden list se prolíná s druhým, jsme svědky zastřeného pokračování příběhu. Někdy autorka při kresbě vychází z tvarů nahodilých skvrn nebo pracuje formou jakési dadaistické hry s linkou, tečkou, barevnou plochou, jindy nastupuje podvědomí v souvislosti s poslouchaným textem. Vzniká tak stínohra asociací oscilujících mezi snem, ilustrací slyšeného, útržků vzpomínek na doby minulé i záchvěvy divadelních prožitků. Jednou je stránka poseta gejzírem barev a zaplněna po okraj, podruhé si výtvarnice vystačí s jedním či dvěma odstíny šedi a malou kresbou někde v rohu stránky. Celé sešity pak působí dojmem originálních deníkových záznamů, které v kresbě intuitivně odráží období či náladu, v níž vznikla.“ ((O)hlasy žen v české kultuře).
Věra Říčařová Vítková mezi lety 1951 a 1955 vystudovala Střední průmyslovou keramickou školu v Bechyni a v roce 1959 loutkářskou katedru DAMU v Praze. Ve stejném roce dostala nabídku angažmá v týmu nově založeného Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové (později DRAK), kde se potkali s Františkem Vítkem.


František Vítek (* 14. září 1929 Brno) je český řezbář, loutkář a loutkoherec, manžel Věry Říčařové.
František Vítek (*1929) v roce 1948 získal v Brně výuční list řezbářský od mistra Jaroslava Vaňka, roku 1951 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odkud ale po jednom semestru odešel. V roce 1958 nastoupil do Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, kde se společně s Věrou podílel na řadě místně i mezinárodně úspěšných inscenací.

V roce 1981 bylo vedení divadla DRAK donuceno oba propustit a Vítkovi se od té doby protloukali jako umělci na volné noze. V době normalizace spolupracovali s divadlem Theater am Faden ve Stuttgartu. Po roce 1990 podnikli několik úspěšných zahraničních turné, například do Stockholmu, Antverp, Utrechtu, New Yorku, Tokia a Jokohamy. Slavným a posledním výstupem jejich práce se v posledních 40 letech stalo neustále se proměňující představení Piškanderdulá, podtitul Josefe!
Rozhovor pro Český rozhlas z novoborské výstavy si můžete poslechnout zde: Výstava grafik loutkářů Věry Říčařové a Františka Vítka | Liberec (rozhlas.cz)

2024

leden – únor: Miroslav Huptych – J. A. Komenský – digitální grafiky
březen – duben: Jaroslava Novotná – fotografie: Hostinehosti
květen – srpen: Jan Paul – Z nicoty do světla / obrazy
září – říjen 2024 Věra Říčařová – kresby, František Vítek – grafiky
listopad – prosinec: Miroslav Perný – fotografie (vernisáž 31.10. v 18h)
6. listopadu od 11:00: Fragmenty světla – Iberoamerické sklo (fotografie – v rámci IGS)
17. listopadu – 31.prosince 2024: Jindřich Štreit: Sladká Francie

2023

leden – květen:  Jan Naš: plastiky, šperky, objekty – Andělské vznášení Jana Naše 
duben 2023 – březen 2024: Jiří Bárta – fotografie: Melanconia
březen – duben: Josef Bosák – fotografie: Kus arménské duše
červenec – srpen: Josef Jirásek – fotografie: Island – Krajina proměn
září – říjen: František Dvořák – obrazy, kresby
listopad – prosinec: Miroslav Huptych: J. A. Komenský

2022

leden – únor: Roman Vondrouš: fotografie
únor- březen: Gil Conti: objekty
duben – květen: Jindřich Štreit: Ukrajinci v Čechách
červen – září: Věra Mičková – tapisérie: Dalimilova kronika
srpen – září: David Macháček – Fotografické básně 
říjen – prosinec: Marta Kerimidu: obrazy, objekty: Dialogy

2021

leden – květen  Jindřich Štreit: Ze tmy ke světlu

květen – říjen – Inge Kosková: kresby
listopad – fotografie – Jiří Haidl: příroda, Josef Jirásek: sklářské řemeslo
prosinec 2021 – únor 2022 – Roman Vondrouš: fotografie

fotogalerie z výstav




květen – červen 2024
JAN PAUL – Z NICOTY DO SVĚTLA

V Novém Boru představil významný solitér českého umění Jan Paul výběr obrazů z posledních let. V kině vystavuje obrazy figurální, v divadle pak rozměrnější plátna „abstraktní“. Obsahem jeho obrazů je vyjádření existenciálního napětí mezi bytím a nebytím, střet fyzického a duchovního s možností transcendence. Paul vnímá v pomíjivosti hmoty ono podstatné sdělení, nadčasové světlo, které není jen stopou barvy na plátně, ale duchovní energií vyzařující z malby. Pro Jana Paula je konečnost člověka jen branou k hlubšímu poznání a naplnění poselství evangelií.

Jan Paul, / 1956 Příbram / akad. malíř, výtvarný kritik a publicista

V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. V letech 1979 – 1985 studoval na AVU v Praze v atelieru A. Paderlíka. Maloval, vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka. Od roku 2004 maluje prsty bez použití štětců. Kromě výtvarné tvorby (malba, grafika, sochařství, fotografie) se věnuje kurátorství výstav, výtvarné publicistice a kritice (RR, Kontexty, internet a tisk), psaní básní, hudebních textů a prózy (Deník pošetilého milence; 2006, O štěstí v umírání; 2011, Mrkací panenka, 2020). Zabývá se hudbou – zpěv, kytara, foukací harmonika. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.